Do závodu jdu letos s odhodláním dojet dlouhou trasu (1400 km), což se mi loni nepovedlo. Trochu se obávám počasí, protože mají být srážky více, než vydatné. Loni jsem kvůli dvojnásobnému promoknutí a vidině třetího, přešel na krátkou trasu. Letos mám lepší vybavení (děkuji své skvělé ženě), ale mám v něm vyzkoušenou jen jízdu v hodinovém intenzivním dešti - s pozitivním výsledkem. Přesto jsem hodně nervózní. Ale ani ne tak kvůli počasí, nýbrž kvůli své hlavě. Pořád přemýšlím, jestli jsem něco důležitého nezapomněl. Na dovolenou do Alp jsem si totiž zapomněl zabalit boty, tak jsem si musel v Rakousku koupit nové :D

Den 0 (pátek 19. 8. 16:00)

S mým tradičním spolucestovatelem Michalem Nejerálem (jeli jsme spolu všechny tři ročníky na start, z cíle nebo oboje) máme sraz u Banadoru v Jinačovicích, kde nás bere do dodávky Luboš Bartoň, kterej jede podruhé krátkou. Cesta je dlouhá, skoro pět hodin, ale máme o čem povídat. Já se těším k Medvědovi na guláš, ale mám smůlu, dorazili jsme v devět a kuchyň už nefunguje… Chvilku po nás přichází naši staří dobří známí Petr Polášek s Liby Rodovou, tak chvíli pokecáme a v deset jdeme zalehnout.

Ráno nervózní kontrola, jestli mi něco nechybí, ale zbytečná, mozek nefunguje. Tak nakoupím nějaké jídlo na snídani a něco menšího jako železnou zásobu na cestu. Snídani ale nesním, proč jsem sakra pořád tak nervózní? Ať už to konečně vypukne!

Naše brněnská partička (Darka jsme adoptovali) před startem

Den 1 (sobota 20. 8. 10:00)

Startuje 3. ročník cyklistického ultramaratonu Okolo republiky. 

Podle předpovědi mělo pršet už v noci na sobotu, pak alespoň při startu, ale nic, vystartovali jsme za příjemného, lehce podmračeného počasí. Po počátečním rozřazování pelotonu se v Trutnově chytám za Martina Renzu, který jede ve skupince s dvěma dalšími a solí to skoro pořád čtyřicítkou. Vydržím to s nimi dvacet kilometrů a zvolňuji (no dobře, odpadám). Po cestě na Ještěd, jak zjišťuji zpětně v záznamu tras, dělám první navigační chybu, kdy jedu zbytečně přes Starou Paku. V Roškopově, kousek za Pakou, si dávám první pauzičku a dojídám snídani, kterou jsem před závodem nebyl schopen dojíst. A někde v těchto místech, 60 km od startu, mě začíná bolet levé koleno. To není dobré. Nikdy jsem s koleny problém neměl, před měsícem jsem jezdil do alpských kopců bez problémů a teď koleno? Dojedu k parkovišti pod lanovkou na Ještěd, kde se potkávám s Darkem Horníkem, Standou Kozderkou, který má pro změnu problém s kotníkem a Filipem Huškem. Na parkovišti na Výpřeži podléhám působení jiného kolegy závodníka a dávám si před finálním výšlapem párek v hořčici (a taky trochu v rohlíku). 

Po posilnění vjíždím do mlhy husté tak, že by se dala krájet, jen ten Brčálník nikde. Snažím se být na koleno opatrný a nejprudší část raději kolo tlačím. Na Ještědu jsem v 16:15, žádná romantika, fičí vodorovně lehký déšť a studený vítr, viditelnost asi na 10 m. Prohodím pár slov s Honzou Klegou, se kterým jsme jeli loni společně pár kilometrů na Slovácku. V restauraci, kam si jdu jen nabrat vodu, naposledy potkávám Darka, který mě láká na čaj. Já se ale přioblékám a stahuju si zlobivé koleno. 

Z Ještědu všichni pokračujou na Ústí nad Labem, jen já jedu přes Litoměřice... Podle záznamu to významná bota nebyla :) 

Noviny pod Ralskem - Tahle lahůdka na první pohled nevypadá, ale je to obousměrná cyklostezka mimo obec. Já jsem po ní jel, když se proti mě vyřítilo v zatáčce auto, které z celkem pochopitelných důvodů jelo vpravo a tedy po stezce… kdo tohle vymyslel, měl potřebu zabít aspoň jednoho cyklistu…

V Úštěku se snažím najít nějaké teplé jídlo, trochu tam bloudím, hrkám se po kočičích hlavách, v restauraci na náměstí už nevaří, posílají mě do pizzerie. Tam čekáním a konzumací strávím asi 50 minut :( Taky se setměním zjišťuju, že mi nefunguje podsvícení u navigace… 

Posilněn celou pizzou vyrážím směr Litoměřice - Lovosice - Most. V Záluží si dávám pauzu na benzínce a pak přes Horní Jiřetín mířím vzhůru. Před Novou vsí v horách mi u uzávěry silnice (o které snad nikdo ze závodníků nevěděl) vyjde v ústrety Lukáš Bořil, s tím, že je to neprůjezdné, ale že by to mělo jít kousek lesní pěšinou. Tlačíme tedy asi 100 metrů lesní rozbahněnou cestou, abysme o kus dál pokračovali v tlačení i po asfaltu přes Ves, do řádnýho krpálu. 

Ve 2:30, už bez Lukáše, který se zdržel převlékáním, mě u checkpointu 2 na Hoře sv. Kateřiny nejdřív vítají tři plaché srny, následně jedna přítulná kočka, která se tvrdě dožaduje vymazlení. Tomu nemůžu odolat a chvilku jí věnuju :) Po cestě dolů k silnici č. 13 trochu zakufruju v Jirkově - ano učím se s navigací pracovat ve tmě. 

Klášterec nad ránem a nad Ohří

Po třináctce to jde pěkně až do Ostrova, kde uhýbám na Nejdek. Ve Fojtově, 24 hodin od startu mám za za sebou 353 km.

Den 2 (neděle 21.8. 10:00)

V Nejdku z nějakého podivného důvodu odbočím vlevo místo vpravo a tak se za chvíli vracím. Cesta na checkpoint 3 Bleiberg je nepříjemná v tom, že z Nejdku do Přebuzi nastoupáte 400 metrů, abyste v zápětí o 300 klesli. Když jedete na rozhlednu 6 km z kopce, tak to působí zvláštně ;) Do kopce ale kvůli koleni raději opět tlačím. Nicméně na kontrolním bodě jsem ve 12:30, kde se mě dvě dámy mého věku ptají na cestu kamsi, tak jim vysvětluji, že nic nevím, že jedu podle navigace a vlastně ani netuším kudy ;) Tak je na jejich přání aspoň vyfotím a sjíždím dolů.

Pohled od Horního Částkova na Slavkovský les, zatím je pěkně :)

V Kaceřově stavím v Zámecké restauraci na guláš ;) 

Pokračuji do Boru, kde na benzínce opět doplňuji energii. Cesta z Horšovského Týna na Šibeniční vrch je taky trochu zrádná. Nejdřív do prudkého kopce po asfaltu (pěšky, samozřejmě), pak cesta přejde v polňačku a když už to vypadá na vrchol, je to jen vysílač a k rozhledně se musí ještě dál. Takže je 20:45, bohužel jsem o chvíli nestihl západ slunce, a zdolávám checkpoint č. 4 - zmíněný Šibeničák - za soumraku. 

Tohle je ten západ, který jsem chtěl stihnout na rozhledně, ale jsem 15 km před ní…

Pokračuji směr Klatovy, za nimi v obci Kocourov dávám první větší (jeden a půl hodinový) šlofík. Po hodině jízdy ale musím v Malém Boru ještě na půl hoďky zalehnout, abych po další půl hodině (ve čtyři) zastavil u benzínky v Horažďovicích a doplnil energii. 

V sedm hodin jsem v Protivíně a marně sháním teplou snídani. Spokojuji se tedy s něčím studeným v místním supermarketu na náměstí. Projíždí kolem mě nějaký kolega, volám na něj, ale nezachytil mě a pokračuje dál. 

V Nákří zastavuju a oblíkám protidešťové vrstvy - už to začíná. Na tomto místě je třeba podotknout, že jsem už první den, někde za Úštěkem (kde jsem ho na kostkách nejspíš načnul), ztratil přední blatník. Resp. jednu část jsem ztratil a druhá se mnou jela dál, vydávala šelestivé zvuky, nicméně odpadla dřív, než jsem stačil zdroj lokalizovat. Takže “super”, jízda v hrazdě bez předního blatníku, to buď musíš jet pomalu, nebo nemá smysl si brát pláštěnku. A nebo nejet v hrazdě… Volím druhou možnost, méně vody do ksichtu, větší záhul na zápěstí. Co je ale horší, začíná mi blbnout přesmykač, dolů chodí dobře, ale přehodit na velkou pilu je problém. Povede se to na několikátý pokus…

V popředí Bělohůrecký rybník, v pozadí JETE, všude okolo déšť

Kousek za Hlubokou n. Vltavou. je 10 hodin, což znamená konec druhého dne. Najel jsem za 24 hod 287 km, za dva dny mám tedy ujeto 640 km.

Den 3 (pondělí 22. 8. 10:00)

Pokračuji přes Adamov, kde jsem loni sehnal nocleh, když jsem promočenej durch obracel na krátkou, projíždím přímo kolem toho domu. Věnuji mým loňským zachráncům tichou vzpomínku. V poledne hodinová pauza v Domaníně a ve 14 hod. přijíždím do kempu, kde na mě čeká suché oblečení, teplá sprcha, ale hlavně postel :) Pozdravím se se svým souputníkem Michalem Nejerálem, se kterým se akorát vystřídáme. V kempu trávím pět hodin, z toho asi tři hodiny spánkem. Pár slov s Elen, Marek Dočekal se svěřuje, že to otáčí na krátkou… Takže v 19 hod odjíždím z kempu směr Rakousko. Dodávám, že stále prší. Ve 22:15 přijíždím do Hornu, kde si dávám kalorický doping v Mekáči s tříčtvrtěhodinovou pauzou. V Kalladorfu mě prudký slejvák vrhne pod malý přístřešek nade dveřmi místního obchůdku, kde čtvrthodinu počkám, než přejde to nejhorší. Jakmile však odjedu, liják je zpět, tak hned v následující obci Wullersdorf nacházím útočiště na autobusové zastávce od 1:15 do 2:05. Samozřejmě při té příležitosti dám malého šlofíka. Další nucená pauza kvůli hustému lijáku přichází mezi 3:40 a 5:30 na zastávce v Hagendorfu, kde trochu bojuju se zimou, ale pomáhá termofolie, takže i cca hodinku zdřímnu. 

Most na železniční trati z Mistelbachu do Laa byl v rekonstrukci, silnice uzavřená, ale projet se dalo - muselo :) 

V 7:40 přejíždím hranice na Slovensko a přestává pršet. V osm hodin zastavuju v obci Sekule a v místním Coopu nakupuju snídani a něco na cestu. V 9:30 zastavuju v Šaštíně před klášterem na další půlhodinu. Sundávám neoprenové ponožky, které v dešti skvěle posloužily, jen mám nohy scvrklé jak důchodce Vlček (viz povídka Š+G Jak jsem se učil plavat). Tím končím třetí den za který jsem ujel 240 km - celkem mám ujeto 880 km.

Den 4 (úterý 23. 8. 10:00)

Zatímco já odjíždím ze Šaštína chvilku po desáté, povšimneme si závodníka 69 - Pavla  Krejčího, který v 10:30 opouští kemp. Vyjíždí tedy ze Suchdola nad Lužnicí 15 a půl hodiny po mně a bude o něm ještě řeč. 

Ve 14:00 jsem na  checkpointu 6 Polana. 

Opět krásný výhled do mlhy, tentokrát z Polany

Do rozmočených noh se mi asi s ponožkou něco dostalo, mám problém u pravé nohy, pod klouby mě to bolí, viditelně rozedřené to není, ale pocitově to tak je… A ještě k tomu následuje moje největší navigační chyba, kdy všichni sjedou k řece Moravě a jedou kolem ní, já však mířím na Uherský Brod - Luhačovice - Vizovice…

Ovšem předtím ještě nastává bojová hra “Hledání oběda”. Ve Velké nad Veličkou, která na svém webu tvrdí, že je největší obcí horňácké oblasti Moravského Slovácka, zastavuju u první hospody, kde hospodská před vchodem s kýmsi hovoří. Když zastavím, obrátí se na mě, tak se zeptám, jestli vaří. Ona nevaří, ale U Lajzů vaří. U Lajzů je naprosto prázdno, stará paní za výčepem opuštěné hospody mi sděluje, že vaří pouze do 14 hod., že už všichni z kuchyně šli domů a že na jídlo nic nemá. A že tam je ještě jedna hospoda, která ale taky vaří jen do dvou… Na příjezdu do obce Blatnička vidím velký poutač na “Penzion Blatnička” - teplá kuchyně, cyklisté vítáni atd. No kdepak - zavřeno. Další obec jsou Boršice. Tam hospoda není, ale doporučují mi Vinárnu pod třešněmi v sousedním Slavkově. Tam zcela jistě vaří a navíc výborně, prý si pochutnám. No, tady také vařili pouze do 14 hodin. Dostal jsem tam doporučení na hotel Savary v Nivnici, kde určitě - ale docela určitě - vaří. Tam odbočím z trasy ke kostelu, kde se zeptám. No, to pojedete na konec vesnice, ale těsně před koncem uvidíte ceduli k hotelu. Tak jsem dojel až na konec a žádnou ceduli nenašel. Musel jsem se znovu zeptat, protože tento hotel je dokonale schován v zástavbě, avšak směrovky zjevně nepotřebuje, lidí tam bylo dost. Takže po dvou hodinách hledání jsem se konečně najedl… Zpětně je to samozřejmě blbost, měl jsem dojet těch pár km do Uherského Brodu, nebo ještě líp, koupit už v “největší obci” něco v obchodě… Ale když se člověk na něco upne… 

Každopádně, ta krkovice se šťouchanejma bramborama mi vyloženě sedla a jede se mi fajn. Teda až na tu přetrvávající bolest pod kloubama pravé šlapky. Zkouším tomu dát odpočinek omotáním nad a pod tím místem, ale moc to nefunguje… Tak těsně před zavíračkou v 18 hodin zkouším pomoc v lékárně v Luhačovicích. Nakonec si beru Betadinovou mast, která za půl hodiny skvěle zabrala a noha dala pokoj. I to bolavé koleno přestalo zlobit, trochu je pořád cítit, ale už tak nebolí :) A tak šlapu dál a 19:30 zastavuju na benzínce ve Vizovicích a doplňuju energii. 

Ve 20:45 jsem ve Vsetíně a mám zase hlad. Po chvilce pátrání objevuju na Smetanově ulici kebabárnu, kde si objednám kebab s extra porcí masa, ale masa je v něm míň, než v normálním kebabu kdekoli jinde. Zato však tři půlky rajčete velikosti pingpongového míčku… Sním to, ale má to neblahé následky. Jakmile přejedu řeku, dostanu nápad! Tady je potřeba si připomenout základní pravidlo těchto typů závodu - nikdy neměň naplánovanou trasu, pokud to není nezbytné! Protože mě čekaly nějaké kopečky a už byla noc, napadlo mě, jestli bych si to nějak neulehčil. A hle - pohled do mapy je jasný! Po silnici do Valmezu a pak do Rožnova! Je to kolem řeky, tedy rovina, žádné serpentiny! Tak operativně měním plán a vyrážím směr Valmez. Na nájezdu na tu silnici je však značka zákaz vjezdu cyklistům. Tak se pokorně vracím a ztrácím tímto nesmyslem půl hodiny. Když se ale dívám zpětně na záznam, tak tam prakticky všichni jeli. Někteří to vzali natvrdo po té hlavní, jiní po souběžné cyklostezce, které jsem si já ale nevšiml… Takže po hodině a čtvrt odjíždím ze Vsetína přímo na sever směr Rožnov. Dobrá zpráva alespoň je, že přesmykač zase začal chodit normálně. Že by se mu nelíbila voda?

Nyní se však opět koukneme na závodníka 69, Pavla Krejčího, který ve 22:30 vystoupá na CP 6 a ztrátu na mě stáhl na necelých devět hodin. Já ve 23:30 zapichuju na zastávce kousek nad přehradou Bystřička, pokračuju dál ve 2:30. Pavel si kousek zajíždí na nocleh do Strážnice, kam přijede chvíli po půlnoci. Já ve 3:45 projíždím Rožnovem a ve 4:15 začínám stoupat po cyklostezce na CP 7 Velký Javorník. Systém mě tam zaznamenal už v 5:30, ale ve skutečnosti jsem na vrcholu v šest. Kdybych měl stručně shrnout cestu na tento kopec a z něj, tak prostě nesjízdné. Totálně rozbitá cesta do/z šílenýho krpálu. Nejhnusnější místo celého závodu, kam se na kole nedá vyjet. Člověk se tam dohrabe jedině pěšky, nebo ho musej shodit z vrtulníku… Taky jsem na těch šutrech setřepal zadní blikačku…

Tady tu cestu máte názorně, po tom se prostě jet nedá…

Na chvilku se zastavíme u závodníka č. 19 Roberta Koníře. Od kempu za ním jedu v uctivé vzdálenosti, občas se mu trochu přiblížím, ale vzápětí mi zase ujede. On byl na Javorníku před půlnocí a po půlnocí uléhá kousek pod ním, v turistickém přístřešku u Veřovic, kde ho vidím spícího, když v 6:35 projíždím kolem. Tímto si na chvíli o místo polepším. V sedm hodin navštěvuji jídelnu Na hradbách v Novém Jičíně a dávám si polévku a guláš ;) Ano, v sedm hodin ráno! Touto pauzou samozřejmě pouštím č. 19 zpět na jeho pozici. Já v osm hodin opouštím Nový Jičín, Pavel Krejčí Strážnici. 

Nějak mi ale to jídlo nesedlo a nejede mi to a tak v 9:15 zastavuju u Fulneku a dávám si šlofíka pod mostem. Po půlhodince usedám zpět do sedla a pokračuju. O kousek dál je už deset hodin a já končím další den. Ujel jsem stejně jako den předchozí, tedy 240 km a celkem už mám ujeto 1120 km.

Den 5 (středa 24. 8. 10:00)

V 11:20 přijíždím na náměstí ve Vítkově, kde se ptám na cykloprodejnu, nebo nějakej sport, kde bych koupil blikačku. Doporučí mi Insportline, kolem kterého jsem jel hned na začátku Vítkova a působil na mě jako velkosklad, nikoli prodejna. Jenže je to zpátky a do kopce… To se mi nechce, tak pokračuju do Budišova. Tam jsem ve dvanáct a prodejna s autodoplňky, která by prý mohla blikačky mít, má už polední pauzu. Cyklosport není ani tady, ani prý v Moravském Berouně, který je ještě větší díra, než Budišov :) A tak situaci zachraňují požehnaní “ťamani”, kde koupím silikonovou blikačku za 25 korun :) Mmch., blikám s ní dodnes…

V Moravském Berouně je jediná hospoda, kde vaří - R-klub. Takže tam ve 13:20 zapadnu (je v suterénu), dám si kuřecí s rýží a doléhá na mě těžká únava. Dojím a usnu v sedě. Požádám o placení a usnu. Zaplatím a usnu. Po hodině pokračuju v cestě a Robert Koníř, kterého jsem ráno na chvíli předjel už stoupá na Praděd. Já si hned v následující obci, Dětřichovicích nad Bystřicí najdu krásné místo u rybníčku, kde na půl hodiny zalehnu. V 15:30, kdy pokračuju na Rýmařov, Pavel Krejčí dojíždí na CP7 Velký Javorník, kde potkává Petra Hodovala, kterého tam dojel. V tuto chvíli na mě ztrácí přes devět hodin. Petrovi ujíždí kousek za Příborem a zahajuje velkou stíhací jízdu na mě. 

To už je po 17 hodině a já začínám stoupat z Karlovy Studánky. V místě, kde je zúžení kvůli zpevnění sjíždějícího svahu, stojí nějaké stroje a tak mezi nimi zastavím s tím, že si namažu zadek. Je to dlouhá rovina, tak kouknu nahoru i dolů, vzduch je čistý. Stáhnu kalhoty a když jsem v nejlepším, slyším za zády projet kolo. Otočím se a na něm pochopitelně ženská a kroutí hlavou :D Tak se domažu a pokračuju na Švýcárnu, kde mám v plánu si dát jejich vynikající svíčkovou po cestě z Pradědu. Protože tam ale přijíždím v době, kdy kuchyň končí (ano, vaří jen do 17:30), jsem postaven před nekompromisní volbu - buď si svíčkovou dát teď (poslední možnost objednávky) a jet s čerstvě plným břichem na Praděd, nebo nic. Volím tedy nic a jedu na vrchol, kde jsem v 18:45. 

Povinná fotka každého cyklisty

V restauraci na Pradědu ještě vaří, takže si tam dávám guláš. Přeci jen se jede s plným břichem líp dolů, než nahoru ;) A ten okamžik nastává v 19:20. Zatímco při stoupání byl v mracích jen vysílač, dolů jedu v mlze až do Karlovy Studánky. Na Videlské sedlo se opět ploužím, chybí mi energie. A tak v Bělé pod Pradědem ve 21:15 zaparkuju na veřejném tábořišti, kde už je jeden nocležník i se psem. Ten naštěstí neblázní a po úvodním pozdravu je ticho. O půlnoci se probudím a konstatuju, že mi to stačí, tak se sbalím a pokračuju dál. Pavel Krejčí je zaregistrován na CP 8 Praděd v 0:45, tedy stáhl můj náskok na šest hodin. Je nad slunce (cože? slunce?) jasné, že nemám šanci na těch posledních 200 km ten náskok udržet, zvlášť když se mi vrátil problém s přesmykačem. Teď už na velkej tác nepřehodím vůbec. Ale říkám si, že moje hlavní motivace byla dlouhou trasu dojet a ne závodit o 12. místo. 

Takže prostě jedu dál, jak to jde. Po čtvrté hodině ranní uléhám na zastávce v Polské dědině Laski a Pavel Krejčí kousek za Hanušovicemi. Já po hodině pokračuju dál, Pavel po dvou a půl hodinách. 

Tenhle nádherný vyřezávaný drak je v obci Stary Wielisław

V obci Szcytna najíždím na hlavní tah č. 8 směr Náchod, ale o několik kilometrů dál, v obci Duszniki-Zdroj ho opouštím, valí tam jeden kamion za druhým a mým šnečím tempem se mi tam už nechce motat, tak jedu po vedlejší. V 9:20 mezi obcemi Kulin-Klodzki a Golaczow ve sjezdu utřepu držák na světla a navigaci, kteréžto vybavení končí ve škarpě. Tak to posbírám, blikačky dávám do brašny, protože bych do cíle měl dojet za světla a předělávám držák na navigaci abych ji mohl přichytit jinak. To mi sebere celkem 40 minut, takže je deset hodin a končím další den. Ujel jsem jen 200 km, celkem 1320.

Den 6 (čtvrtek 25. 8. 10:00)

Jestli se nic zvláštního nepřihodí, dnes dojedu do cíle, už to není ani 100km. Pomalu se ploužím na poslední checkpoint, držák navigace nedrží, při tom pádu se poškodil i on, takže navigaci nechávám v kapse na řidítkách a vytahuju dle potřeby. Na rozhlednu Dobrošov přijíždím ve čtvrt na dvanáct. 

Rozhledna a je z ní i někam vidět! Kdo by to letos řekl? ;)

Objednávám si svíčkovou a koukám do mobilu, že Pavel Krejčí už stoupá nahoru. Přijíždí chvíli po půl, mávám na něj přes okno. Přijde za mnou, ale nechce si ani na chvilku sednout a pokecat. Jen nabere vodu a valí dál. Vzhledem k tomu, že závodníci před námi už jsou v Žacléři, vysvětluji si to tím, že on se mnou závodit chce, i když mu musí být jasné, že mě ujede kdykoliv, nejspíš hodlá využít mého oběda k rozhodujícímu úniku. Mně je to jedno, jsem smířen s tím, že mě předjede už dlouho a oběd si zkazit nenechám. 

Odjíždím o půl hodiny později. 

Vlastně poprvé za závod je vyloženě teplo, takže se v Náchodě ve 12:40 stavuju v Lidlu na ledňáka. O hodinu později ještě zastavuju v Červeném Kostelci na zmrzlinu, koukám na mobil, kolik mi už Pavel nadělil, ale vidím ho někde u Náchoda… Tak si říkám, že se mu nejspíš sekl tracker, ale nedá mi to. Začne to hlodat. Co když ne? Co když tam opravdu je? Já jsem to jel hodinu, kdybych do toho šlápl, tak bych to mohl do cíle stihnout, už to není tak daleko. A jak jsem si říkal, že nemám zapotřebí závodit, tak najednou závodím. 

Před Trutnovem se dívám, že už je za mnou asi jen půlhodinu, tedy zaseklej tracker to není, jede! Za normální situace bych se z Trutnova nahoru ploužil svou obligátní desítkou, ale závodím, takže nahoru valím 20 km/h. Dojíždí mě odpočatý kolega (bohužel taky nevím jméno), který vzdal minulý den krátkou a teď si jede nalehko pro auto. Povykládáme si pár zážitků, ale po chvíli mi ujíždí. Já pořád držím “závodní” tempo a do cíle dojíždím oficiálně v 15:57. Pavel tu ještě není! 

Petr Polášek mi gratuluje k dojezdu, povšimněte si raději jeho trička, než mého výrazu

V cíli mě vítají po boku ředitele závodu Aleše Vaníčka i můj největší kámoš ze závodníků Michal Nejerál, který je v cíli už 15 hodin a stihl se i vyspat, stejně jako Petr Polášek s Liby Rodovou. Pavel Krejčí nakonec dojíždí půl hodiny po mně. Měl před tím Náchodem komplikovanej defekt, který ho opakovaně nepustil dál. Zápasil s nějakým problémem na vnitřní straně kola, tedy u ráfku a trvalo přes hodinu, než se mu podařilo závadu odstranit…

A tady já gratuluju Pavlovi Krejčímu za úžasnou stíhací jízdu, která nedopadla jen kvůli technické závadě

Takže je z toho nakonec velice pěkné 12. místo, což je z 36 přihlášených umístění v první třetině. Je třeba dodat, že dlouhou trasu dojelo 17 závodníků, z čehož vyplývá, že půlka startovního pole buď vzdala úplně, nebo přešla na krátkou trasu.

Čas celkový: 5 dní a 6 hodin
Ujeto: podle computeru 1395 km, podle GPS 1410 km
Nastoupáno: podle mapy.cz 9200 m, podle Stravy 16 020 m.

Čas jízdy: 78:41 (h:m)

Průměrná rychlost jízdy: 17,73 km/h

Max. rychlost: 65,33 km/h

Hlavní cíl - dojet - jsem si splnil a z toho mám velkou radost. Zvlášť při tom dešti, který mě doprovázel asi 300 km a občas byl hodně intenzivní, což hodně lidí nezvládlo (já to nezvládl loni).
Motivací do příštího ročníku je zkusit snížit rozdíl mezi ujetými kilometry v jednotlivých dnech (mezi nájezdem první a poslední den je rozdíl 150 km). Jasně, když po 1200 km jedete na Praděd, tak je únava znát, ale přeci jen mi přijde 200 km za 24 hod. málo… A zbožný přání je zvednout jízdní průměr nad 20 km/h, teď jsem byl něco pod 18.

V prvním ročníku jsem měl primát závodníka s nejtěžším kolem, ve druhém jsem ujel nejdelší krátkou trasu. 

A jaký primát jsem získal letos? 

Byl jsem nejstarším závodníkem, který dokončil dlouhou trasu :)

Kdyby se jela kategorie čtveřic, nebo štafeta, tak bysme byli jasnej tým :)
 

No a už je známa trasa na příští rok a otevřené registrace, takže neváhejte a přihlašte se, já už jsem to udělal ;)

Jan Chlubný

PS: Fotky, na kterých jsem já, fotil Aleš Vaníček, krom Pradědu, kdy je autorem neznámý turista. Ostatní jsem fotil já.